Průvodkyně duší Ester

Rok 2018

Z našich českých regresních terapeutů jsem dlouhé roky sledovala převážně Ester Davidovou, a proto, když vytvořila online program Základní kurz regresních terapií, byla jsem nadšená. Přeci jen pro mě bylo obtížnější se k ní dostat přes celou republiku. Takhle jsem ji mohla mít každý den doma.

I když jsem o regresi měla hodně načteno a měla své vlastní zážitky z minulých životů, přesto jsem v nahraném programu od Ester načerpala nové informace a připomněla si staré poznatky. Na co jsem se však nejvíce těšila, tak to byly její audio nahrávky, které jsou součástí programu.

Jednoho dne jsem si večer před spaním pustila nahrávku s názvem Nedávná událost a vzpomínka dětství. Esterčin klidný hlas mě přivedl do klidu a uvolnění. Postupně jsem se dostala do fáze, kdy Ester vybízela, abych si vzpomněla na nedávnou událost současného života, na vzpomínku, která mě zasáhla či ovlivnila.

Začal se přede mnou vynořovat obraz mého tehdejšího přítele. Vše bylo ale v mlze, neboť jsem výjevu nedávala žádnou důležitost, chtěla jsem vidět něco jiného, než svého přítele. Nic jiného se však neobjevovalo, proto jsem si řekla: "Tak fajn, ať se ukáže, co má." V ten moment se objevila vzpomínka pár měsíců zpět stará.

Stáli jsme s přítelem proti sobě v jeho bytě. Objímali jsme se a líbali. Bylo to na samém začátku našeho vztahu. Ve mně se probudila obrovská láska, cítila jsem kolem sebe teplo, a když jsem zavřela oči, viděla jsem světlo kolem nás. Byla jsem jak v euforii, neboť jsem ani už nedoufala, že něco takového můžu ještě s nějakým mužem zažít. Cítila jsem vnitřní štěstí, že se mi podařilo opět otevřít srdce a dovolila jsem si milovat. Ovšem netrvalo to dlouho.

V těch nejkrásnějších momentech jsem slyšela přítele, jak říká: "Já to tak necítím." Nebyl vůbec naladěný na lásku, a i když mě na začátku našeho vztahu upozorňoval, že mu dělá problém milovat, že má v tomhle srdce uzavřené, tak i přesto mě tato situace velice zasáhla. Světlo zmizelo, euforie se vypařila a zůstal jen přímý zásah do srdce. Vnitřně mi bylo špatně. Musela jsem z bytu odejít.

Opět slyším Esterčin hlas, který vybízí k tomu, že pokud potřebuju plakat, tak ať pláču. Pár slz mi opravdu stékalo po tváři, předtím jsem si to nedovolila. Naopak jsem si pak dávala pozor na to, abych zbytečně neprojevovala nějaké emoce před přítelem. Snažila jsem se neprojevovat tolik náklonnost, jakou bych ve skutečnosti chtěla. Bylo mi jasné, že kdybych to udělala, akorát by se stáhl a mě to jen bolelo. Vnitřně jsem prožívala muka, přecházela z extrému do extrému, z lásky do chladu a pořád jsem byla emočně nestabilní. Když se na vše dívám zpětně, tak až nyní si uvědomuji, jak snadno jsem se nechala ovlivnit a jak moc bylo potřeba zpracovat, abych lásku cítila i bez druhého. Aby se má láska probouzela i tehdy, když druzí to mají jinak.

Jsem toho názoru, že v partnerství by měly být city aspoň trochu vyvážené. Upřímně si myslím, že vztah, kde jeden miluje a druhý je chladný, je opravdu těžký a vyčerpávající. Ovšem u sebe jsem si uvědomila, jak snadno v citech s partnery padám do závislosti a s tím bylo opravdu potřeba něco udělat. Až když načerpáte sebevědomí a přestane být závislí na tom druhém, pak je vše jiné. Buď se ten druhý změní anebo si uvědomíte, že stojíte za víc a že budete raději s někým, kdo chce skočit s vámi do víru citů a lásky.

Esterka mě dál vedla k pročištění a pochopení všeho, co se stalo. Potom jsem slyšela, ať vstoupím do nějaké krásné vzpomínky z dětství.

Objevil se les u mé babičky v Jizerských horách. Byl krásný letní den plný slunce. Bylo mi pět let a přede mnou byl čtyřletý klučina Ondra. Jak mi v té době přišel úchvatný! Chodívali jsme spolu do lesa k potoku, on tam chytal pstruhy, já si užívala tu bezstarostnost s ním. Ondra vždycky věděl, co má dělat. Vedl mě takovými cestičkami, abych nikde nespadla nebo se nezabořila, působil jako sebevědomý a jistý sám sebou. Byl vždy tak trochu vážný, rozhodně neprojevoval nějaké sladké city vůči mně, ale čas se mnou trávil rád, dával na mě pozor v každé situaci, postaral se o vše, co bylo třeba. Zkrátka se stal mým hrdinou. Dokázal vyřezat nádherné lodičky z kůry, vždy sebou nosil nožík ve tvaru ryby.

Když se nad tím nyní zamyslím, je to až neuvěřitelné, že jsme měli takovou volnost a krásné dětství v tak ranném věku. Dnes by nikdo nepustit malé děti do lesa samotné. My jsme však věděli, že nám nic nehrozí a ani jsme neměli potřebu se nevrátit. Jakmile jsem uslyšeli píšťalku jeho babičky, utíkali jsme okamžitě domů.

Po tom, co skončila nahrávka, uvědomila jsem si, že od dětství hledám někoho, jako byl Ondra. Vždy mě fascinovali muži, kteří byli tak trochu chladní v projevech. Muži, co mi vyznávali lásku horem dolem, většinou v mém životě neměli dlouhého trvání. Potřebovala jsem spíš někoho sebevědomého, klidného a zároveň aby mi svou náklonnost projevil tím, že má o mně starost a bude na mě tak trochu dávat pozor. 

Celkově mě nahrávka nechala v úžasu. Až nyní jsem si plně uvědomila, co ve vztazích vlastně hledám. Jen to bylo potřeba ještě nějak zpracovat a nechat "dojít".

Pokud i vy chcete více nahlédnout do skrytých koutů své duše a zajímá vás regresní terapie, vřele doporučuji právě online programy od Ester, objednat se dají zde:  https://esterdavidova.com/programy/

S láskou Nelly