Pomluvy

V poslední době jsem se naučila, že pokud se někdo ve mně snaží vyvolat pocit viny, tak na dotyčnou osobu nereagovat, protože jakmile jsem se začala obhajovat, nevedlo to naprosto nikam. Když jsem přestala takovým osobám dávat pozornost, dost jsem se uklidnila. Myslela jsem si, že tuto lekci mám už zvládnutou.

Když jsem u různých přátel slyšela, jaké pomluvy se o nich šíří, tak jsem se jen usmívala a říkala si, proč tomu dávají takovou váhu, proč se tím vůbec zabývají, neboť některé řeči zamířené na ně, byly naprosto absurdní a směšné. No jo, jenže ono to v životě tak chodí, že když něco nechápeme, tak se nakonec do stejné situace dostaneme sami. Jako by vesmír říkal: "Aha, tak ty to nechápeš? Tak já ti to vysvětlím názorně."
A tak se i stalo, že nedávno jsem zaslechla pomluvu sama o sobě, která koluje v nově nastěhované vesnici. Znělo to takto:

"To my tady všichni Dostálka (mého přítele) litujeme! Našel si ženskou se čtyřmi dětmi (dvě v mé péči a dvě má v péči můj bývalý) a teď je všechny musí živit a starat se o ně. To je takový chudák. Ten je úplně svatej. No litujeme ho. A ona (já) pořád chodí s celou bandou dětí na pláž zdarma (v Hamru je jezero s pláží placené, místní obyvatelé mají vstup zdarma. Jen jednou jsem tam byla se třemi dětmi)."

Když se ke mně tyto řeči dostaly, tak mě to rozhodilo na celý den. Absolutně jsem nechápala, jak tohle může někdo tvrdit. Opět jsem měla chuť se obhajovat. Cítila jsem takovou nespravedlnost, protože na samém začátku než jsem poznala nynějšího přítele, jsem byla plně samostatná žena, která se dokázala sama postarat jak o děti, tak o chalupu, jakmile skončil blázinec s covidem, měla jsem tři práce a finančně jsem nikoho nepotřebovala. Byla jsem rozhodnutá, že pokud narazím na nějakého muže, tak si budu chtít udržet svou samostatnost - on si bude bydlet ve svém a já ve svém, budeme se zatím jen navštěvovat. Rozhodně jsem nehledala někoho, kdo by mě finančně zajistil.

Nicméně kolikrát si něco představujeme a vše je pak jinak. Byl to můj nynější partner, který velice brzy začal řešit společné bydlení, mě to přišlo šílené. Moc jsme se neznali a já si chtěla udržet chalupu, byl to můj domov. Nakonec jsem přeci jen kývla, i když to bylo spojené s depresemi, nejistotou a strachem.

Měla jsem chuť se před dotyčnou osobou obhájit a vykřičet na ní, jak to všechno bylo. Přítel přijal děti v naprosté pohodě, nikdo ho k ničemu nenutil, prostě to tak sám chtěl.

Když jsem tak přemýšlela nad tím, co všechno bych na svoji obhajobu řekla, uvědomila jsem si, že by mě to stejně neuspokojilo. Že bych byla stejně pořád naštvaná a navíc dle mých zkušeností stejně ostatní si budou tvrdit stále to své. Takže jsem se zarazila a říkala jsem si: "Aha, pod tím vším je ještě něco jiného. Proč tě vážně rozčiluje tato pomluva, proč nad tím jen tak nemávneš rukou? Co to je?"

Později jsem si uvědomila, že někde ve mně byl celou dobu strach z toho, co si o mně budou myslet lidé z vesnice. Přistěhovala jsem se nově a záleželo mi na tom, jak mě budou vnímat. Bála jsem se jejich soudů. Chtěla jsem udělat dobrý dojem.

Jakmile jsem si uvědomila, v čem je zakopaný pes, naprosto jsem se uklidnila. Paradoxně se mi ulevilo a uvědomila jsem si, že je už úplně jedno, co si o mně bude kdo myslet, když už mají o mně takové mínění. Už na tom nezáleží. A je to nepodstatné, co si okolí myslí. Důležité je, jak mě vnímá partner a já vím, že nás všechny má rád a vše dělá z vlastní vůle bez nátlaku. Děti ho také mají rádi a nejmladší dcera Lili ho bere jako svého otce. Máme báječný domov, i když jsem se mu ze začátku bránila.

Takže má rada zní: Pokud vás někdo pomlouvá a vás to zasáhne či rozčílí, ptejte se sami sebe, proč vás to tak ranilo. Jaká bolístka se za tím vším skrývá. Nespokojte se pouze s povrchní myšlenkou, že přeci tohle ostatní o vás říkat nemůžou, když to není pravda. Hledejte dál a hlouběji. Přiznejte si, co vás skutečně na tom štve.

Co mi také pomáhalo, tak to byl jeden z nástrojů Access Bars - věta: "To je zajímavý úhel pohledu." Pokud vám někdo říká něco, s čím nesouhlasíte, zkuste si říct v duchu: "Hmmm, ten člověk má zajímavý úhel pohledu. Je jiný, než můj, ale je to jen o úhlu pohledu."

Snad se vám pak také podaří zůstat v klidu a pak se jen nad tím vším zasmát. Ať si každý říká co chce, důležité je, co si o sobě myslíte vy sami, na ničem jiném nezáleží. 

Srpen 2023