Vztahová zrcadla - jak to vnímám já
Někdy nás přepadnou pocity prázdnoty, marnosti a cítíme se špatně. Ptáme se sami sebe, jaký má náš život smysl, proč se cítíme špatně, proč necítíme naplnění, proč štěstí cítíme jen chvilkově. Přepadává nás vysílení a životní energie jakoby už není. Pozitivní rady pro nás jsou výsměchem spíš, přesto o vysvobození sníme. Vztahy se nám rozpadají a nepřináší nám to vnitřní uspokojení, jaké bychom chtěli. Ze svých pocitových stavů obviňujeme své partnery, přátelé, rodinu. Protože kdyby dělali, co chceme, tak nám je přeci fajn, že? Kdyby mě partner pořád nekritizoval, tak nejsem ve stresu. Kdyby děti poslouchaly, nemusím se rozčilovat. Kdyby rodiče se nesnažili kontrolovat můj život, jsem mnohem klidnější. A takto bychom mohli pokračovat až ke vzdáleným příbuzným.
Co je nejdůležitější k pochopení a prvním krokem: je potřeba si uvědomit, že my jsme Tvůrci našeho života. Zní to jako obyčejná věta, ale je v tom neskutečná síla a kdyby lidi pochopili, co je tím opravdu myšleno, máme ráj na Zemi. Zkuste se na vše a na všechny dívat jako na velké zrcadlo vás samých. Neustále se ptejte, co vás má daná situace nebo člověk naučit. Proč se objevil/a zrovna v tuto chvíli? Proč mě to tolik vyvádí z míry? Vše a všichni nás mají posílit v našem duchovním vývoji, k vnitřní vyrovnanosti a pochopení, ať už si to ostatní uvědomují vědomě nebo ne, prostě to tak je.
Nejdříve musíme pochopit SAMI SEBE a naše slabiny. Buďme k sobě upřímní a přiznejme si naše slabiny a vnitřní stíny, jen tak dokážeme totiž pochopit náš život. Ostatní jen reagují na naše chování a vyzařování.
Všeobecně je některým z vás známo pravidlo zrcadlení v tom smyslu, že když se mi něco nelíbí na druhém, tak v tom případě s tím mám já sám problém. Z mých životních zkušeností však pravidlo zrcadlení ve vztazích (ať už milostné, rodinné nebo přátelské) funguje dvěma způsoby:
1. Co mi vadí na ostatních, s tím mám i já problém. Nemůžu se na ostatní spolehnout? Možná i o mně někteří lidé takto smýšlejí, možná jsem opravdu někdy nespolehlivý. Lžou mi lidé do očí a nejsou upřímní? Co když i já jsem takový? Nezajímají se lidi o mně? Možná i já se málo zajímám o ostatní jen tak z upřímnosti, aniž bych něco za to čekal. V této fázi je potřeba být k sobě opravdu hodně upřímný a najít odvahu začít řešit své slabiny. Naše ego často říká, že my problém nemáme, to ti druzí.
Pokud se rozhodnete sledovat a vědomě vnímat, co mi na druhých vadí a zda náhodou nedělám to samé, jste na dobré cestě a je to první krok k seberozvoji a lepším vztahům. Ve svém životě jsem se však dostala i do zvláštních situacích, kdy jsem si uvědomovala, že mi na druhém vadí to a to, ale i když jsem byla k sobě opravdu upřímná, neviděla jsem u sebe stejnou vlastnost jako u druhého.
Dám příklad: můj partner byl velmi kritický, cokoliv jsem udělala, bylo špatně. Ať už se jednalo o domácnost, výchovu dětí nebo můj názor na život. Podkopával moje sebevědomí každý den. Byla jsem z toho opravdu hodně frustrovaná a vyčerpaná po psychické stránce. Byl jako takový upír, co pomaličku vysává mou energii. V hlavě jsem měla stále myšlenku, že to co se mi nelíbí na druhých, s tím i já mám problém. Proto jsem se hodně hlídala, abych nebyla kritická k druhým. Ale v mojí podstatě tam zas kritika nebyla v takové míře a ve vztahu s partnerem se nic neměnilo. A tehdy jsem si uvědomila, že vztah jako zrcadlo funguje i druhým způsobem:
2. Zrcadlový efekt funguje i tak, že nás má posílit a zbavit nás strachu nebo vlastností, které nám neslouží a jen nás brzdí. Často naši partneři v nás vyvolávají takové emoce a strachy, které jsme cítili v dětství. Tady to znovu zdůrazňuji: EMOCE Z DĚTSTVÍ. S partnerem se máme naučit říct "DOST" těmto pocitům, které si táhneme s sebou už několik let. Najít v sobě sílu a odvahu je začít řešit. Pokud budu pokračovat v příkladu s mým partnerem, tak on mi poskytl stejnou situaci a podmínky, které jsem cítila v dětství s mými rodiči. V té době ale bylo obtížné postavit se jim přímo. Měla jsem pak celý život strach postavit se autoritě a měla v sobě pocit nedostatečnosti. Můj partner mi dal skvělé podmínky k tomu, abych se naučila vycenit zuby, přestat se vnitřně klepat, umět se prosadit, najít sebedůvěru v sebe sama.
Dokud nezvládneme vyřešit své strachy, dokud nepřijdeme na to, co náš partner zrcadlí, tak můžeme měnit lidi kolem sebe jak chceme, ale budeme stále narážet na takové lidi, kteří budou ukazovat na naše slabiny. Lidi se budou měnit, ale pocity budou zůstávat stejné.
A co se stane, když dokážeme rozpoznat náš problém a vyřešit ho? Když třeba člověk, který se bojí samoty a lpí na svém partnerovi najednou si uvědomí, že musí být samostatný a nebát se samoty? Jsou dvě možnosti: buď jeho partner z jeho života odejde a přijde nový, anebo se jeho současný partner automaticky také změní. Zní to jako sci-fi a dlouho jsem tomu nevěřila, že by se partner mohl změnit, když se začnu měnit já. Zkušenosti mi ale ukázaly, že to není pohádka, že to opravdu tak funguje. Až mě to samotnou opravdu překvapilo. Jakmile jsem získala větší odhodlanost a sílu, můj partner se zklidnil, přestal tolik kritizovat, nechal mě žít.
Veškeré vztahy jsou o tom, aby se člověk pročistil a získal zdravé sebevědomí sám o sobě. Aby se nebál projevit, jak agresivně, tak i láskyplně. Aby se nebál, že mu někdo emočně ublíží, protože když bude mít sebevědomí, bude znát svou hodnotu, bude vědět, že NIKDO mu nemůže ublížit nebo ovlivnit, pokud mu to sám nedovolí. My jsme TVŮRCI svého života. Pokud začneme na vše a na všechno se dívat jako na zkušenost, která nás má naučit něco o sobě, máme vyhráno, protože pak můžeme jednat a měnit. Pokud budeme stále říkat, že nemůžeme to a to, protože ostatní dělají to a tamto, pak jsme bezradní, ostatní jen tak nezměníme, pokud nezměníme sebe. To můžeme akorát jen sledovat, jak je všechno hrozný.
Stále se u všeho ptejte, jaké pocity ve vás daný člověk či situace vyvolává a proč. Proč mám z toho strach? Proč mi to vadí? Věřím, že pokud budete chtít, pomalu začnete přicházet na odpovědi.