Zachraňujete druhé?

5.3.2024

Dnes jsem poslouchala Access zoom a zazněla tam skvělá otázka, kterou se sama zabývám poslední dobou.

A ta otázka zněla: KOLIK ENERGIE DÁVÁTE LIDEM, KTEŘÍ SI NEVYBÍRAJÍ ZMĚNU?

Velice často se snažíme ostatním pomoci a říkáme jim, co by jim mohlo pomoci v jejich trápení. Posíláme jim moudré odkazy na nejrůznější články a věříme, že když si je přečtou, tak procitnou. Vykládáme jim dlouhé přednášky o tom, co by měli ve svém životě změnit, aby měli lepší život. Kupujeme jim např. zdravé doplňky stravy nebo přírodní léčiva na jejich psychiku. Objednáváme je k terapeutům a vymýšlíme, kam všude je vzít. Strávíte spousta času a energie tím, že řešíme někoho druhého a kolikrát narazíme na jejich odmítavý nebo netečný postoj. A my pak můžeme pociťovat frustraci či naštvání.

Základní věc k pochopení je, že jsme zodpovědni pouze za svůj vlastní život. Případně za naše malé děti. Nicméně každá dospělá osoba se sama musí rozhodovat, jaké volby ve svém životě udělá. Týká se to i našich dospělých dětí. Nemůžete pořád někoho popostrkovat, když ten druhý vlastně ani nechce. Je potřeba mít dovolení pro toho druhého, že si vybírá něco, co vám může připadat jako šílené. Ovšem jsou to zkušenosti dané osoby, ne vaše.

Nejvíce tuto situaci můžeme pociťovat v partnerství a v rodině. Tyto dvě skupiny nás skvěle učí toleranci a nezasahování. Mým velkým učitel je můj přítel, který od konce léta má problémy s bolestí ramen. Takže já jako soucitná a ochotná partnerka jsem mu začala vykládat, co to znamená z psychosomatického hlediska a na čem by měl zapracovat. Navrhovala mu léčitele, kteří by mu mohli pomoci. Pobízela ho k tomu, aby si zašel na masáž. Snažila se najít nějaká alternativa, jak by se mohl své bolesti zbavit. Pak neustále domlouvání, ať si aspoň zajde k doktorovi, aby vědět přesnou diagnózu.

Jaký byl výsledek? Přítel nad vším mávl rukou, po nějaké době si zašel k doktorovi, kde mu bylo řečeno, že by mu mohli pomoci masáže. Přítel nakonec došel k tomu, že ho ramena bolí od krční páteře, která zas dělá neplechu kvůli tomu, že v práci sedí neustále za počítačem.

Takže jak probíhala jeho léčba? Přítel to vyřešil ibalginem. Pokaždé, když cítil bolest a potřeboval fungovat, slupl tuto růžovou pilulku. V mých očích extrém už byl, když šel na zábavu, nacpal se prášky a na to pil alkohol. Pro mě tohle je naprosto nepochopitelné a nezodpovědné. Nechápala jsem to, byla naštvaná. Nicméně jsem pochopila, že s ním nehnu, aby začal o své bolesti přemýšlet jinak a uvědomila jsem se, že mi starosti o něho berou jen energii a rozčilují mě. Takže jsem ho nechala, ať si dělá co chce, přestala řešit, zda by se mu mohlo nějak pomoci nebo ne. Říkala jsem si, že když se chce zničit, je to jeho volba. V tento okamžik je spíše důležité, jak zvládám vyléčit své tělo já a jak se o něho starám.

Je to vážně osvobozující zaměřit se na sebe a hledat to, co mému tělu udělá dobře. Jak moc zapomínáme na sebe, když řešíme druhé?

Kolik lidí se snažíte zachránit a probudit?

Ve svém okolí mám spousta lidí, kteří řeší nějaké psychické problémy. Většina mých přátel, známých a rodiny ví, že se zabývám "léčením" psychiky, a přesto málokdo mě z nich osloví, že chce ode mě pomoci. Což je naprosto v pořádku. Problém byl spíš tehdy, když jsem se já jim snažila nabídnout svou pomoc. Kolikrát i zadarmo. Dost lidí mělo ode mě bachovky jako dar. Naivně jsem si myslela, že jim tím pomůžu jak psychicky, tak finančně. V konečné fázi však drtivá většina kapičky neužívala anebo pak už nepokračovala v procesu uzdravování. Z toho důvodu už nedávám zadarmo žádné mé služby a ani nenabízím slevu pro určitou osobu. Pokud člověk ve svém životě chce změnu, je ochotný pro to něco udělat a investovat. Pokud u něho není silné odhodlání, tak jsou tam už jen výmluvy, proč se nesnažit vyléčit ať už z fyzických či psychickým neduhů.

Jsme ochotni vynaložit peníze za cigarety, alkohol, zábavu, ale když se má řešit naše psychika, máme spousta důvodů k odmítání různých terapií a zdají se nám až moc drahé.

Naučila jsem se nechávat lidi, ať se rozhodují samy za sebe. Dříve jsem své klienty oslovovala, jakmile jsem věděla, že by potřebovali třeba druhou lahvičku bachovek. Psala jsem jim, jak se jim daří, jaké změny pociťují. Snažila se s nimi řešit něco, co si ani sami nevyžádali. Nyní to nechávám na každém, ať se rozhodne dle své svobodné vůle. Ať sami určí, co si vybírají.

To samé platí u vašich přátel, když vidíte, jak zničující život vedou a nechápete, proč neudělají změny. Říkáte jim to pořád dokola, co mají změnit a oni si stejně jedou stále to svoje. Rada zní: vykašlete se na nějakou záchranu někoho, kdo nechce.

Věřte, že pokud se tím budete řídit, bude váš život mnohem lehčí a více zaměřený na vás samotné. Věnujte prostor a pozornost hlavně sami sobě. Udělejte svůj život šťastnější a smysluplnější. Dělejte volby sami za sebe a stanete se tvůrci svého života. 

Vytvořte si webové stránky zdarma!