Šamanka - minulý život

K jednomu mému minulému životu jsem se dostala trochu neobvyklým způsobem. Bylo to díky kamarádce, která chtěla vyřešit svůj komplikovaný vztah s partnerem. Její příběh se nakonec stal i mým příběhem.

Ale pojďme se na to podívat od samého začátku.

Moje kamarádka se zamilovala do jednoho muže, říkejme mu Martin. Ze začátku vše mezi nimi vypadalo báječně. Jenže po čase se na scéně objevila další žena, která tvrdila, že i ona má s Martinem poměr. A já byla v kontaktu jak s kamarádkou, tak i s tou druhou ženou. Od obou jsem poslouchala, co vše s Martinem dělaly, co podnikaly, co si povídaly. Začalo se vše zamotávat a já dostávala na Martina vztek, opravdu příšerný vztek. Dařilo se mu dobře obhajovat, nikdo nevěděl, kde je pravda. Kamarádka už začínala být psychicky na dně a já měla potřebu dokázat, že Martin ji jen ubližuje. Kolikrát jsem se až rozzuřeně klepala, když jsem si na něho vzpomněla. Cítila jsem takovou zuřivost, že jsem si říkala, že bych ho snad i zabila.

Nebyla jsem však jediná, kdo zažíval silné emoce. I on byl nepříčetný vůči mě. Oba dva jsme na své okolí běžně působili klidným dojmem. Oba dva nejsme nijak extra konfliktní lidi, nicméně navzájem jsme v sobě vyvolávali jen ty nejhorší emoce. Nenávist byla vzájemná.

S kamarádkou jsme pak na pár dní odjely na dovolenou, abychom změnily myšlenky a na chvíli vypnuly. Když jsme jednou seděly večer venku a bavily se opět o Martinovi, v duchu jsem přemýšlela, proč jsem tolik zamotaná do vztahu mé kamarádky, proč mám takovou potřebu mít kontrolu nad jejím vztahem. A hlavou mi probleskl jen takový rychlý pocit, který jsem však hned zahnala, protože jsem ho nechtěla řešit. Vybavilo se mi, že Martin mi už kdysi dávno chtěl kamarádku vzít a strašně mě tím štval. Nevěděla jsem, z jaké doby to přesně bylo a v jakém vztahu jsem dřív byla s kamarádkou. Nicméně v tomto životě jsem si řekla, že mu ji už nedám. Byly to opravdu chvilkové záblesky a kamarádce jsem o nich řekla až o měsíc později. Z kamarádky hned vylítlo, že jsem určitě byla její matka a ona moje dítě. I já měla v sobě pocit, že byla mladší než já a já ji měla na starost. Dokonce jsem tušila, že jsme byly nějaké kněžky.

Abychom všemu přišly na kloub, tak moje kamarádka podstoupila u terapeuta regresi do minulosti, aby zjistila víc něco o tomto zamotaném vztahu. Nicméně za celou hodinu se jí nepodařilo naladit se na něco z minulosti. Nakonec ji napadlo, že bych se mohla zkusit naladit já na minulý život, neboť pro mě je to lehčí.

Tak jsem se tedy jednou večer naladila a hupsla do dávné minulosti.

Stála jsem na paloučku obklopená lesem, ruce jsem měla natažené k nebi a přivolávala jsem přírodní živly. Byla jsem jakousi šamankou, která byla v dokonalé harmonii s rytmem přírody. Tento obraz však trval jen pár vteřin. Pak se objevil jiný.

Viděla jsem hory, stála jsem na nějakém vrcholu a dívala se do údolí, kde tekla řeka. Z obou stran byly zasněžené hory a hustý les. Byl chladný den, nad přírodou se vznášela mlha. Rezignovaně jsem se dívala dolů do údolí. Byla jsem starší, šedivé vlasy smíchané s černými mi poletovaly ve vzduchu. Věděla jsem a cítila, že Martin moji kamarádku zničil, že její život skončil. Byla jsem smutná z toho, že je konec jejího života a litovala jsem, že jsem tomu nezabránila. Uvědomovala jsem si, že teď už ale nic nezmůžu a začínala jsem mít na Martina vztek a začala ho proklínat.

V duchu jsem si říkala: "Fajn, to je konec příběhu, ale já bych ráda viděla začátek." A v zápětí se objevil další obraz.

Viděla jsem svou kamarádku, jak je jako starší děvčátko zabalená do vlčí kůže a sedí opuštěně v lese. Měla černé vlasy a mohlo jí být odhadem asi 12 let. Nevím, co se jí stalo, kdo a proč ji opustil, nicméně vzala jsem ji pod svá křídla, přivlastnila si ji a zasvěcovala do přírodních tajů.

Žily jsme úplně samy, odříznuté od společnosti v hlubokém lese. Dokázaly jsme se uživit a nic nám nechybělo. Až jednoho dne k nám zabloudil jeden mladý muž a objevil nás. Byl to Martin. Okouzlila ho krása mé kamarádky a moc se mu líbila. Ona se do něho okamžitě zamilovala, neměla žádné zkušenosti s muži a Martin pro ní byl jako Bůh. Já byla proti tomuto vztahu, věděla jsem, že to není partner pro ni. Navíc ještě nebyla v pozici Bohyně, ještě nebyla takovou sebevědomou ženou, kterou jsem z ní chtěla udělat, chybělo dost do jejího "vyučení". Nicméně kamarádka s Martinem potají utíkala a jednoho dne s ním utekla nadobro.

Co se pak s ní dělo dál, netuším. Ale skončila brzkou smrtí. Co přesně jí zapříčinilo, také netuším. Ve mně zůstal jen ten pocit hrozného vzteku a selhání.

Když jsem pak vše zas vyprávěla kamarádce v současném životě, najednou nám začaly dávat věci smysl. Hlavně jsme pochopily moje i Martinovy neovladatelné emoce.

V konečné fázi vše dopadlo tak, že kamarádka si našla jiného přítele a my s Martinem jsme se udobřili. Zmizely naše vzájemné nenávistné emoce a zvládli jsme si v klidu popovídat o samotě. Dokonce jsem měla i chuť ho obejmout a říct, že ho mám ráda. Má můj obrovský obdiv, že nezůstal v negativním emocích a i on se chtěl udobřit a několikrát mi nabídl svou pomoc. Nakonec jsem musela usoudit, že to vlastně fajn člověk.

Lidské příběhy jsou opravdu tak zvláštně propletené. Neseme si v sobě různé intuitivní záblesky vzpomínek, kterým mnohdy nevěnujeme pozornost, což je někdy velká škoda.