Zamyšlení nad změnou

Synovi i dceři jsem se rozhodla změnit školu a školku, neboť spousta věcí budu mít tak jednodušší. Od února dětičky čekají nové zkušenosti. V dceřiný školce se s námi krásně rozloučili a bylo to pro mě tak dojemné, že jsem na chvíli zapochybovala, zda dělám správnou věc. 

Když jsem naposledy jela ze známé školky autem, cestou se mi honily myšlenky o životních změnách. Jak se bojíme vykročit do neznáma, jak pochybujeme o správnosti svého rozhodnutí. Nechceme ztratit své jistoty, i když vnitřně víme, že se jen užíráme tím, že zůstáváme stát na jednom místě.

Vzpomněla jsem si na svůj strach odejít od manžela. I když jsme prošli rozvodem, stále jsem nebyla schopná se od něho hnout a odstěhovat se. I když jsem si pak koupila chalupu v Lužických horách, stále jsem setrvávala s manželem s tím, že na chalupu budu jezdit jen o víkendech. Oba jsme se cítili vnitřně na nic, ale já se bála postavit se na vlastní nohy. Finanční nejistota mě děsila, chalupa potřebovala spoustu oprav a já na ně neměla. Od manžela jsem byla zvyklá na aktivní pomoc s dětmi, nyní mi bylo jasné, že o vše přijdu. Nejistota, strach a hrůza mě sžíraly a nedávaly spát. A zároveň má duše křičela, že je potřeba změna, že takhle to dál nejde.

Ještě rok po rozvodu jsme se snažili spolu nějak žít, nicméně pak nastal den, kdy už vše bylo psychicky neúnosné pro nás oba dva. A já se stěhovala do hor v lednu v těch nejhorších mrazech a počasí. Hupsla jsem do těch nejhorších podmínek a byla donucela se nějak o vše postarat. Byly to těžké časy, to nepopírám. Ještě nějaký ten měsíc jsem i litovala, že jsem opustila manžela a říkala si, že s ním by byla spousta věcí jednodušších. Nicméně když se nyní ohlédnu po uplynulých sedmi letech, co jsem ve své chalupě, musím říct, že změna mi velice prospěla. Byla jsem donucena pohlédnout svým strachům do očí a s některými se vypořádat jednou pro vždy. Musela jsem se naučit hospodařit s penězi a zajistit vše okolo nákladů chalupy. Z nezkušené a bojácné dívky jsem dospěla. Pro můj duchovní růst to byl ten nejlepší krok. Mnohem více jsem začala pracovat se svou vlastní psychikou, mnohem lépe jsem začínala chápat příběhy ostatních lidí, když mě žádali o Bachovy esence, už jsem se dokázala na ně navnímat snadněji. Poznala jsem nová přátelství a nové lásky, a i když jsou chvíle, kdy se cítím pod psa, tak bych rozhodně neměnila.

Nebojte se změn. Často setrváváme ve vyhořelých vztazích, v nevyhovující práci nebo nejsme schopni udělat změnu ve svých zlozvycích jen kvůli strachu nebo kvůli tomu, co na to vše řeknou naši známí či rodina. Nicméně z mých zkušeností můžu říct, že naše mysl dokáže vymyslet přímo hororové příběhy toho, co se nám může vše stát, když uděláme změnu, ale ve skutečnosti, když se pak odvážíte vykročit jiným směrem, není nic tak hrozné. Ve většině případů budete naopak překvapeni, že vše proběhlo líp, než jste si mysleli. A ta úleva a pýcha, kterou pocítíte, když zvládnete překročit své vnitřní hranice, je opravdu skvělá.

Všem nám přeji, abychom zvládali životní změny dělat mnohem s větší odvahou a odhodláním.