Karanténa s bachovkami

Vždycky jsem byla náchylná k tomu, že jsem "nasosávala" energii ze svého okolí. Nalaďovala jsem se na emoce ostatních a brala je za své. Občas to má své výhody, třeba na různých zábavách, kdy veselí proudí ve velkém a já ani nemusím pít alkohol, stačí mi, když se naladím na danou atmosféru.

Když byl ale začátek karantény, byl ve vzduchu cítit strach a panika. Ze všech koutů jste slyšeli jen o šíleném nebezpečí. Navíc můj několika denní izolovaný pobyt v nemocnici (měla jsem abcses v krku) mi s pozitivní náladou nepomohl.

Jednoho dne jsem měla takový divný zážitek. Jela jsem natankovat a nakoupit. Když jsem u benzínky viděla všechny zákazníky v rouškách, přepadla mě úzkost. Pozorovala jsem lidi a říkala si, jak dnešní doba je šílená. S prapodivnými pocity jsem pak jela do obchodu. Tam mi bylo ještě hůř. Nikdo na nikoho nemluvil, všichni si drželi odstup od druhých, za rouškami zmizely úsměvy, ze všech byly cítit obavy.

Snažila jsem se rychle nakoupit a zase zmizet. Při placení nákupu u kasy se zjistilo, že nemám na kartě dostatek financí. Chtěla jsem to vyřešit posláním peněz ze svého spořícího účtu na běžný přes mobil. Jenže jak naschvál jsem si zapomněla mobil doma. Košík s nákupem jsem musela nechat u kasy a znovu jet 5 km domů pro telefon, abych si mohla přeposlat peníze. Psychicky toho na mě bylo už moc, doma jsem už pustila pár slz a snažila se uklidnit.

Zaplacení nákupu nakonec proběhlo v pořádku a já mohla jet pro děti, které byly u bývalého manžela, který bydlí 60 km ode mne.

Během jízdy jsem si říkala, že tuhle virovou krizi prostě nezvládnu, že mě to všechno zničí. Ozval se však můj vnitřní hlásek, který se mě snažil povzbudit:

"Ale prosím tě, proč bys tuhle dobu nezvládla? Prožila jsi 2.světovou válku, zažila období upalování čarodějnic, musela čelit pronásledování po ukřižování Ježíše, viděla jsi pád starověkého Egypta. Tahle doba je brnkačka, zvládneš to. Navíc sis toto období vybrala sama."

Během jízdy jsem se trochu uklidnila, ale stejně jsem cítila v sobě paniku.

Když jsem pak dorazila domů, namíchala jsem si bachovky. Už druhý den zmizel veškerý stres spojený se strachem z viru. Najednou se vrátil můj nadhled a já přestala řešit všeobecnou hrůzu.

Na bachovkách se mi líbí, že pokud je užíváte hned, jakmile rozpoznáte nějaký svůj psychický problém, působí okamžitě.

Od té doby veškeré mé hrůzy spojené s virem zmizely a já jsem se odmítala nechat ovlivňovat okolím. Nesleduji počet nakažených a nečtu poplašné zprávy, díky tomu cítím vnitřní klid a můžu normálně fungovat.

Také jsem si znovu pustila film Valerian a město tisíc planet. Zdá se, že v dnešní době to byla skvělá volba. O co v příběhu jde:

Určitá rasa bytostí žije harmonicky na krásné planetě. Všude vládne klid a láska. Je to takový ráj ve vesmíru. Jednoho dne však je jejich planeta zničená a tyto bytosti jsou nuceni žít v nehostinné cizí vesmírné lodi, která si volně pluje vesmírem. Dostali se do prostředí, které pro ně bylo neznámé, stresující a přišli o svoji svobodu a volnost. Ovšem nepropadli panice a hrůze, nezhroutili se a nenaříkali, co s nimi teď bude. Naopak se snažili pochopit nové prostředí, přizpůsobit se mu a vnést do něho své znalosti. Zvelebili si loď tak, aby se v ní cítili dobře, získali nové zkušenosti. A to vše dělali stále v harmonii. Svým nepřátelům, kteří jim zničili domovskou planetu, odpustili. Odmítli v sobě nést zášť a negativní pocity. Snažili se jen, znovu vytvořit svůj harmonický domov.

A to mi právě připomíná současnou situaci. Všichni jsme přišli o svou volnost a svobodu, ale zatím se z toho jen stresujeme a jsme plní zloby. Nadáváme na ostatní, číháme na toho, kdo nemá roušku, abychom ho mohli zlinčovat, poučujeme ostatní o tom, jak nemají chodit do přírody nebo na zahradu, hledáme viníky. Ale nejsme schopní se zklidnit a pokusit se tvořit harmonické prostředí.

Vždycky jsem se snažila najít příčinu a pravdu. Jsem hledačka pravdy. Ovšem nyní mě nějak nezajímají zprávy o tom, odkud se vir vzal a jestli je nasazen schválně Američany nebo ne. Přijde mi jedno, jestli je to všechno jen něčí důmyslný čin nebo ne. Nepřijde mi to nyní důležité. Už v dané situaci jsme, karanténa běží.

Mnohem důležitější mi přijde, zda jsme schopni zvládat svůj stres. Jak se dokážeme porvat s náhlou samotou? Jak zvládáme být sami se svými myšlenkami? Jsme ochotni s partnerem držet za jeden provaz? Nebo jak naopak zvládáme to poznání, že vztah s partnerem je už dávno mrtvý a my jen celou dobu před tím zavírali oči? Jak zvládáme to, že najednou více pociťujeme, že nás ostatní využívají a my si neumíme nastavit zdravé hranice? Jak se vyrovnáme s tím, že najednou vidíme, kolik nesmyslů se učí naše děti? Jsme schopní se změnit v této době, kdy je vidět vše lépe než kdykoliv jindy? Jsme schopní podívat se do své duše? Jak se dokážeme vyrovnat se svými strachy? Vybereme si negativní vnímání světa nebo pozitivní? Vše je to jen a jen vaše volba.

Každý prožíváme nyní směsici emocí, nikdo není vynechán. Mě v tomto směru velice pomáhají bachovky, a proto jsem se rozhodla v době virové krize snížit cenu kapiček, aby všichni měli možnost využít jejich pomoc a cítili tak větší vnitřní klid.