Opuštěnost - minulý život
Další vztahový neúspěch. Znovu pocit prázdnoty, smutku a bolesti na hrudi. V tomto rozpoložení jsem ležela večer v posteli a uvažovala nad tím, proč se mi tak často opakuje to, že se zamiluji do mužů, kteří chtějí svobodu a nezávazný vztah. Proč musím řešit jejich zavřené srdce a moji šílenou touhu cítit lásku? Proč v mém životě je tak často už od dětství přítomen pocit vnitřní sklíčenosti a samoty? Nerozuměla jsem sama sobě. Tolik jsem se snažila pracovat sama na sobě, pochopit naučené vzorce chování a stejně pak nastalo období, kdy jsem v partnerských vztazích uvízla v melancholii bez naplnění.
Věděla jsem, že jsem v té chvíli ve správném rozpoložení, kdy by mi mohlo být ukázáno něco z minulého života. Pustila jsem si proto relaxační hudbu, zavřela oči a poprosila Vesmír, ať mi ukáže něco, co by mohlo vysvětlit mé pocity.
Velice snadno se v mé mysli objevil první obraz. Pro mě je mnohem snadnější dostat se do minulých životů, když mám v sobě hlubokou a naléhavou emoci.
Viděla jsem menší náklaďák, který měl na korbě nejspíše volně nasypané brambory. Stála jsem kousek od něho. Měla jsem hnědé vlnité krátce střižené vlasy, které mi částečně zakrýval šedý baret. Na sobě jsem měla obyčejný šedý vlněný kabát a teplou sukni ke kolenům ve stejné barvě. Bylo sychravo a chladno. Cítila jsem ve svém tělo neskutečnou zimu, i když byl nejspíš zatím jen podzim. Došlo mi, že jsem v období krátce po 1. světové válce.
Na náklaďák s brambory jsem se dívala nepřítomně a bez emocí. Měla jsem v sobě prázdno a rezignaci.
Po této scéně se objevil další výjev. Toulala jsem se městem a neměla žádný cíl. Necítila žádné naplnění, vše mi přišlo už zbytečné, můj život mi přišel zbytečný. Bylo po válce, ale já přišla o všechny své milované. O rodinu, o přátele a hlavně o partnera. Zůstala jsem úplně sama, ostatní byli mrtví. Ocitla jsem se tak v temné samotě a přišla si jak na jiné opuštěné planetě. Nechápala jsem, co mám se svým životem dělat. Smutek mě sžíral při pomyšlení na mého muže, už ho neuvidím, už mě neobejme a nepolíbí. Už nebudu naslouchat jeho vtipům. Obraz se začínal ztrácet.
Zajímalo mě, o jakého partnera se jedná a proto jsem se na tuto myšlenku soustředila. Zjevil se přede mnou usmívající muž v uniformě. Sršela z něho dobrá a milující povaha. Stále měl úsměv na tváři. Snažila jsem se v něm poznat někoho z nynějšího života, ale nedařilo se mi ho k nikomu zařadit. Přišla informace: setkání vás teprve čeká, opět se setkáte. Vše zmizelo jako opar.
Ještě chvíli jsem se snažila něco zahlédnout z minulého života, chtěla jsem vědět, jak jsem dál žila a jak jsem umřela. Ale vše bylo jakoby rozmazané, jen jsem pochopila, že radovat jsem se nedokázala a ani znovu zamilovat. Stále jsem měla v sobě pocit chybějící lásky a přítomnosti toho druhého. Žila jsem chvíli u nějaké rodiny, kde jsem vypomáhala s prací. Když jsem se víc zaměřila na další pokračování a na svou smrt, z ničeho nic se objevilo ostré světlo a byl konec, nedokázala jsem vidět už nic. Pochopila jsem, že víc vidět zatím nemám, že mi bylo ukázáno vše potřebné.
Když jsem znovu otevřela oči, došlo mi, že už není potřeba se mučit tím, že nemůžu být s partnerem. Již není potřeba přitahovat k sobě muže, kteří ve mně budou vyvolávat pocit samoty a opuštěnosti. Všechny tyto emoce můžu zanechat minulosti, nyní si můžu dovolit žít s přítomnou láskou. Není potřeba opakovat stejné chyby jako dřív. Je však nutné odsunout nefunkční vztahy stranou a nesnažit se je udržet za každou cenu, jen proto, abych v sobě utvrzovala roli oběti. I když to bude ze začátku bolet, cítím, že bolest bude mírnější, než kdybych zůstávala nadále v takových vztazích. Můžu od života požadovat víc. Žiji nový život s novými možnostmi, tak proč se zaseknout na starých zkušenostech?
Abych v sobě utvrdila nové informace a prožitky, namíchala jsem si Bachovy květové esence. A o tom, jak zafungovaly a jak se proměnily mé vztahy, napíšu příště. Teprve mě čeká cesta seberealizace.
Každopádně nemusíte neustále prožívat to samé. Nemusíte prožívat stále bolestivé zkušenosti, jen se to chce konečně rozhodnout pro změnu. Není to lehké. Vůbec to není lehké, nebudu lhát. Ale určitě stojí se alespoň pokusit o šťastný život a zjistit, kolik vnitřní síly v sobě ve skutečnosti máte. A co považuji za důležité je, nenechat v sobě zabít lásku i přes nepřízeň okolí. Nezmrazit teplo ve svém srdci jen proto, že ostatní nejsou tak otevření jako vy. Věřím, že v dnešní době je spousta lidí, kteří se narodili proto, aby připomněli ostatním, jak důležité je vnést světlo do srdce a jak láska je povznášející. Prosím, nenechte se zlomit a stále v sobě podporujte vibrace lásky. Svět vás potřebuje.