Vztah rodičů a dětí

Pročítám si své staré práce ze základní a střední školy. Jedna slohovka mě zarazila a nyní si říkám: "Kde jse udělala chybu a na vše zapomněla?". Je opravdu velice snadné nechat se pohltit povinnostmi a starostmi každodenního života. Musím se s vámi o svou práci podělit.

Rodiče by se měli zamyslet, proč vlastně křičí na své děti. Protože něco udělalo a nebože dělá jen to, co vidí u svých rodičů? Málo který rodič se zamyslel, proč zrovna jejich dítě je tak zakřiknuté či proč je tak nezvladatelné. Veškerou vinu svádějí na ostatní, ovšem aby začali s obviňováním u sebe, to je nenapadne. Nenapadne je, že když své dítě nepustí ke slovu a stále mu vnucují pouze svůj názor, který je samozřejmě podle nich správný, že dítě přestává komunikovat a hledá rádo samotu, neboť v samotě má pouze své myšlenky a své názory, které však neumí prosadit. A tak se stane, že začne nenávidět své rodiče a odejde co nejdříve z domu, snad i za drogami.

Také je nenapadne, že když své dítě neustále bijí, vše mu zakazují a přikazují, že se dítě stane nezvladatelné a bude bít i své vrstevníky, neboť to vidí u svých rodičů. Rodiče si ve svém dítěti opět vypěstují nenávist, která může být až tak silná, že povede k vraždě z jednoho rodičů.

Jak by se měl tedy chovat správný rodič? Dítě je tu proto, aby naše generacce dále pokračovala, abychom neskončili v zapomnění, a proto bychom měli své děti vychovávat s láskou a s veškerou naší pomocí, aby náš svět byl o něco lepší.

Rodiče by neměli nadávat tříletému dítěti kvůli tomu, že hází do akvária s rybičkami boty, Místo toho by mu měli v klidu a s úsměvem vysvětlit, že bota do akvária nepatří. Co když dítě chtělo udělat jen rybičkám radost a hodit jim do vody botu jen proto, aby měly nový domeček? Dítě chtělo potěšit malé zvířátka, a proto nepochopí, když na něho začnete křičet, jak je hrozné. Vždyť mu nikdo neřekl, že se to nedělá, tak jak to má vědět?

Představte si sedmiletého syna s otcem. Otec miluje fotbal, kdysi se chtěl stát fotbalistou, ovšem neměl v životě štěstí a fotbalová kariéra se mu rozplynula před očima. Veškerou naději však vkládá do svého syna. Chce mít z něho fotbalového šampióna, na kterého by mohl být hrdý a se kterým by se chlubil u všech známých.

Synek, který má rád fotbal stejně jako jeho otec, začne chodit s otcem trénovat. synek je ale začátečník a fotbal moc neumí hrát. Jak se zachová jeho otec? Při každé chybě se rozčiluje, nadává a div, že nevyrve samou zlostí strom. Svého syna začne ponižovat, jak je neschopný a tupý. Jelikož syn má svého otce rád, je mu vše líto, připadá si opravdu neschopně a začne si říkat, že nemá na to, aby se z něho stala fotbalová hvězda. A tady začíná problém. Dítě si už nevěří a fotbal se stává pro něho noční můrou.

Proč ho však otec nepochválí i za chyby? Vžďyt jeho syn se tak snaží. Proč mu nevysvětlí fotbalové triky, ale čeká od něho, že bude hrát jako mistr ve svých sedmi letech? Proč mu neřekne: "To byla zajímavá chyba..", "děláš to moc dobře..", "jsi vážně šikovný..". Při takovémto přístupu by zajisté viděl svého syna na poli fotbalové slávy.

Každý rodič by měl mít trpělivost se svým dítětem a měl by se stát jeho věrným přítelem a životním učitelem, vždyť děti přicházejí na svět bez zkušeností. Pokud rodiče budou k výchově dětěte přistupovat pozitivně, zaručí si tak lásku a pomoc do dalších let.

Nelly Burešová